Z knihy Francouzská poezie nové doby
Než proč jen na rtech mám z života znechucení!
Žal na mne rozlévá černého vína číš.
Už nemám naděje, už štěstí pro mne není,
horeček nemám již.
Ó snu, jenž pro polibky pnul se ohnivé,
teď navždy, Bože můj, už nemám než ty tvé!
...Ach, smutno... Ale ne, bláznivě jsem žil,
poklady světa všecky v náruč klesly mně,
a lásky slavíky jsem na stromě
života všechny pohladil!