Lidé jsou nám sympatičtí a nesympatičtí.. Kdysi jsem někde četla, myslím, že to bylo na Otočtu.. že když je nám někdo nesympatický, máme ho více poznat a najít něco společného, co nám bude sympatické...
Já jsem celý rok potkávala, a co víc.. "sdílela" relativně mnoho času s jednou holkou, která mi byla dost nesympatická. Abych Vám to ještě více přiblížila.. ta dívka byla prostě outsider našeho vysokoškolského oboru.. (Nejsme obvyklý typ oboru, celý den trávíme společně jako třída.. jiné lidi na výšce neznám, než pouze 43 lidiček).
Začlo to tím, že přišla tenkrát do učebny a měla.. podivný účes a jeden spolužák se toho hodně chytl.. a ona sama to dorazila tím, že mluvila dost hlasitě a často mluvila monologem (nikoho nepustila ke slovu) a to je lidem prostě nepříjemné.. Navíc když komunikovala s učitelem, měla vždy takový hádavý tón..
No prostě, její pověst v naší třídě byla strašná.. A musím uznat, že i mě byla zpočátku dost nepříjemná a nesympatická, raději jsem se jí vyhýbala a nejspíš to bylo i tím, že jsem měla strach, že když se s ní budu bavit, že zavrhnou i mě. Já vím, je to hrozné...
Když začal od října semestr a ona si čas od času sedla ke mě, moje svědomí mě hryzalo čím dál víc.. Moje myšlenky byly asi takové: "Přeci jsem křesťanka a před Bohem jsme si všichni rovni.. nemohu ji zatracovat jen proto, že hlasitě mluví a že ji ostatní nemají rádi."
Celé se to asi zlomilo ve chvíli, kdy jsme si, já a Pavlína, promluvili na fb.. (přeci jen je ten fb k něčemu dobrý.. :D) Na rovinu jsem jí řekla, že mi dost vadilo, jakým stylem ona mluví, že to s ní nikdy není dialog, ale její monolog.. a tak.
A od té doby jsme spolu začali komunikovat i normálně ve školy, občas spolu sedíme vedle sebe, pozvala jsem ji na oběd, když jsme šli s přítelem.. tedy, on je to i náš společný spolužák :) .. no a musím říct, že když jsem ji teď víc poznala, tak vím, že je to prima holka a mám ji čímdál víc radši... A můj muž taky Pavlu lépe poznal a také uznal, že je fajn.. A to, že mluví tolik nahlas má taky důvod.. zdravotní...
A co na to řeknou ostatní? To už mi je teď jedno, ať si myslí, co chtějí.. stejnak taky dobrou pověst u nás nemám. S těmi, co se bavím, tak vím, že mě mají rádi takovou jaká jsem.. a ti, kteří se se mnou nebaví, protože patřím mezi ty šprty, co je nezajímá nic jiného než škola.. tak.. z těch si nic nedělám, protože ty zas zajímá jedině chlast.. to ale neznamená, že mě, nebo já je, nemohu víc poznat, horší je, že o ni o to vůbec nestojí... ale nemohu se zavděčit všem, to by ani nešlo..
Jediné, co mě teď mrzí je, že mi trvalo rok, než jsem přišla na to, že i nesympatický člověk může být vlastně fajn kamarád/ka..
A co Vy? Máte taky ve svém okolí někoho, koho byste nejradši vymazali z povrchu zemského? Tak ho zkuste poznat.. ;)