Tak blízko, jakkoli daleko.. nemohlo to být víc od srdce. Navždy věř v to, co jsme.. a na ničem jiném nezáleží...
Můj muž je moc prima, každý by se těšil na to, co mě čeká dál.. ale já.. jsem asi zvláštní... každý den čekám na to, kdy se rozejdeme.. kdy to skončí..
Asi už nevěřím tomu, že by mě mohlo něco vyjít.. že by mě mohl někdo opravdu mít rád. Ale já ho mám ráda a strašně moc mi vyhovuje.. když jsem s ním, tak opravdu žiju.. :)
Jen se bojím, kdy přijde konec.. Kdy nás dálka rozdělí.. kdyby nebylo tohle tolik složité...
Když mi bylo náct, myslela jsem si, že když mi bude dvacet, že už mě nikdo nebude.. ovlivňovat..
A teď, když je mi dvacet je tu pořád někdo, kdo to dělá.. ať jsou to v prvé řadě rodiče nebo přátelé, učitelé... vždycky je tu prostě někdo..
Čeká mě těžký úkol.. a já doufám, že dopadne tak, jak bych chtěla já.. že jednou ovlivním někoho já a né oni mě...
.. a na ničem jiném mi nezáleží..