Neříkej, že chceš dát, ale dej! Naděje nikdy neuspokojí.

Říjen 2010

A na ničem jiném nezáleží

30. října 2010 v 18:39 | Jitinka |  Pod pokličkou
Tak blízko, jakkoli daleko.. nemohlo to být víc od srdce. Navždy věř v to, co jsme.. a na ničem jiném nezáleží...

Můj muž je moc prima, každý by se těšil na to, co mě čeká dál.. ale já.. jsem asi zvláštní... každý den čekám na to, kdy se rozejdeme.. kdy to skončí..

Asi už nevěřím tomu, že by mě mohlo něco vyjít.. že by mě mohl někdo opravdu mít rád.  Ale já ho mám ráda a strašně moc mi vyhovuje.. když jsem s ním, tak opravdu žiju.. :)

Jen se bojím, kdy přijde konec.. Kdy nás dálka rozdělí.. kdyby nebylo tohle tolik složité...

Když mi bylo náct, myslela jsem si, že když mi bude dvacet, že už mě nikdo nebude.. ovlivňovat..
A teď, když je mi dvacet je tu pořád někdo, kdo to dělá.. ať jsou to v prvé řadě rodiče nebo přátelé, učitelé... vždycky je tu prostě někdo..

Čeká mě těžký úkol.. a já doufám, že dopadne tak, jak bych chtěla já.. že jednou ovlivním někoho já a né oni mě...

.. a na ničem jiném mi nezáleží..

(ne)sympatie jsou neobjektivní

25. října 2010 v 8:42 | Jitinka |  Zamyšlení
Lidé jsou nám sympatičtí a nesympatičtí.. Kdysi jsem někde četla, myslím, že to bylo na Otočtu.. že když je nám někdo nesympatický, máme ho více poznat a najít něco společného, co nám bude sympatické...

Já jsem celý rok potkávala, a co víc.. "sdílela" relativně mnoho času s jednou holkou, která mi byla dost nesympatická. Abych Vám to ještě více přiblížila.. ta dívka byla prostě outsider našeho vysokoškolského oboru.. (Nejsme obvyklý typ oboru, celý den trávíme společně jako třída.. jiné lidi na výšce neznám, než  pouze 43 lidiček).

Začlo to tím, že přišla tenkrát do učebny a měla.. podivný účes a jeden spolužák se toho hodně chytl.. a ona sama to dorazila tím, že mluvila dost hlasitě a často mluvila monologem (nikoho nepustila ke slovu) a  to je lidem prostě nepříjemné.. Navíc když komunikovala s učitelem, měla vždy takový hádavý tón..

No prostě, její pověst v naší třídě byla strašná.. A musím uznat, že i mě byla zpočátku dost nepříjemná a nesympatická, raději jsem se jí vyhýbala a nejspíš to bylo i tím, že jsem měla strach, že když se s ní budu bavit, že zavrhnou i mě. Já vím, je to hrozné...

Když začal od října semestr a ona si čas od času sedla ke mě, moje svědomí mě hryzalo čím dál víc.. Moje myšlenky byly asi takové: "Přeci jsem křesťanka a před Bohem jsme si všichni rovni.. nemohu ji zatracovat jen proto, že hlasitě mluví a že ji ostatní nemají rádi."

Celé se to asi zlomilo ve chvíli, kdy jsme si, já a Pavlína, promluvili na fb.. (přeci jen je ten fb k něčemu dobrý.. :D) Na rovinu jsem jí řekla, že mi dost vadilo, jakým stylem ona mluví, že to s ní nikdy není dialog, ale její monolog.. a tak.

A od té doby jsme spolu začali komunikovat i normálně ve školy, občas spolu sedíme vedle sebe, pozvala jsem ji na oběd, když jsme šli s přítelem.. tedy, on je to i náš společný spolužák :) .. no a musím říct, že když jsem ji teď víc poznala, tak vím, že je to prima holka a mám ji čímdál víc radši... A můj muž taky Pavlu lépe poznal a také uznal, že je fajn..  A to, že mluví tolik nahlas má taky důvod.. zdravotní...

A co na to řeknou ostatní? To už mi je teď jedno, ať si myslí, co chtějí.. stejnak taky dobrou pověst u nás nemám. S těmi, co se bavím, tak vím, že mě mají rádi takovou jaká jsem.. a ti, kteří se se mnou nebaví, protože patřím mezi ty šprty, co je nezajímá nic jiného než škola..  tak.. z těch si nic nedělám, protože ty zas zajímá jedině chlast.. to ale neznamená, že mě, nebo já je, nemohu víc poznat, horší je, že o ni o to vůbec nestojí... ale nemohu se zavděčit všem, to by ani nešlo..

Jediné, co mě teď mrzí je, že mi trvalo rok, než jsem přišla na to, že i nesympatický člověk může být vlastně fajn kamarád/ka..

A co Vy? Máte taky ve svém okolí někoho, koho byste nejradši vymazali z povrchu zemského? Tak ho zkuste poznat.. ;)

Účetnictví

16. října 2010 v 19:46 | Jitinka |  Může se hodit..
Mohli jste si všimnout, že mezi odkazy ve sloupečku přibyl nový odkaz - Účetnictví.

Není to jen tak ledajaký odkaz.. :) Jsou to moje vytvořené stránky o účetnictví...

Pravda, jsou teprve ve výstavbě, takže tam najdete zatím jen ty nejzákladnější informace.. Jsou vytvořeny ve formě takového "kurzu" pro ty, kdo účetnictví v životě neviděl, ale časem si doufám přijdou na své i pokročilí..

Design (jestli se tomu tak dá říct :D) jsem vytvářela úplně sama. Sice to není úplně to, co bych chtěla, ale myslím, že účel je splněn..

Otázkou je, proč to vlastně dělám? :) Asi protože se mi po účtu stýská, i když to, co se učím na výšce mě taky celkem baví..

Tak.. prosím nahlédněte a klidně kritizujte, protože kritika je důležitá pro další osobnostní i pracovní vývoj.. :D



Kdyby takových reklam bylo víc.. :)

10. října 2010 v 16:26 | Jitinka |  Tancování
Tahle reklama je tak úžasná, že bych se na ni klidně dívala pořád.. :) Njn, tancování.. to je prostě moje. :)


In love.. :)

7. října 2010 v 15:49 | Jitinka |  Pod pokličkou
Tak se mi jednou zase potvrdilo, že všechno zlé, je k něčemu dobré.. :)

Co vám mám povídat.. jsem zamilovanááá :D I když se víc, jak jindy bojím toho, že to zase skončí, tak jako vždycky.. Jsem už unavená tím, že musím vždy začínat od začátku, ale.. no.. jdu zase do toho. Jsem však přesvědčena, že pokud to nevyjde, tak končím s kluky nadobro...

I když myslím, že můj Štěpán.. je dobrá volba. :D Hlavně jsem si splnila svoji podmínku - křesťan nebo nic.. a tak jsem spokojená.

Jsem vlastně celkově spokojená a šťastná.. Víte, nedokážu to dost dobře vysvětlit, ale.. vždycky jsem chtěla, aby to "takto" bylo a nikdy to tak nebylo, až teď to konečně je.. Jakoby ty minulé vztahy byly jen na zkoušku a teď to bylo to pravé... Jakoby to bylo lepší, hezčí, krásnější a hlavně.. hlubší...

Možnáže to takhle cítí každý zamilovaný, ale nemůžu si vzpomenout, že bych to takto cítila v jiných vztazích... Jistě, byla jsem zamilovaná a hlavu měla v oblacích.. Teď jsem taky zamilovaná, hlavu mám možná trošku taky v oblacích, ale tak nějak.. vážně.

Možná je to tím, že stárnu.. :D A možná, že jsem blázen.. do něj.. :o) a vůbec.. už je mi zase smutno, ale tak.. krásně. :)

Kdyby mi někdo před 3 - 4 měsíci, kdy jsem byla tolik nešťastná z rozchodu.. řekl, že za 3 měsíce budu zamilovaná do spolužáka, se kterým jsem byla denně v kontaktu, tak bych se tomu hodně dlouho smála... :)


P.S. Držte nám prosím pěsti, ať nám to vydrží..

Mistake

2. října 2010 v 15:41 | Jitinka |  Pod pokličkou
Někdy stačí málo a uděláte chybu.. sami sobě ostudu..

Já tu chybu udělala, ale aspoň se to někam.. pohnulo.. takže té chyby vlastně ani nelituji.

Možná jsem špatný člověk, když to takhle cítím, ale....prostě to tak je.





A i to, že žiji v nejistotě, ale s nadějí, je lepší, než žít v jistotě, ale bez naděje.