Neříkej, že chceš dát, ale dej! Naděje nikdy neuspokojí.

Září 2010

Peter Cmorik - Mam pocit

30. září 2010 v 18:28 | Jitinka |  Písně
Mám pocit, že na Tebe záleží,  ako budem ďalej žiť.. V oblakoch lietať, či na zemi byť. Mám pocit, že máš v rukách osud môj.. tak keď chceš, pusti ho! Len sa nezahrávaj s ním...




Paulo Coelho - Jedenáct minut

27. září 2010 v 19:13 | Jitinka |  Knihy, filmy, recenze..
Tentokrát Vám nebudu povídat nic o ději.. někdy je lepší nic nevědět, možná jen tušit.. a začít prostě číst..

Napíšu tu jen pár úryvků...

Člověk vydrží týden bez vody, dva týdny o hladu, mnoho let bez střechy nad hlavou, ale nesnese samotu.

Láskou nelze ublížit; každý z nás je odpovědný za to, co cítí, nikoho jiného nemůžeme vinit.


Uzavírám ten nejšílenější obchod, kdy člověk nabízí vlastní srdce a výměnou nežádá nic.


Snažím se porozumět lásce. Vím, že jsem žila, když jsem milovala, a taky vím, že všechno, co teď mám, ať už to vypadá jakkoliv zajímavě, mě žádným nadšením nenaplňuje.



I když chci porozumět lásce, i když trpím kvůli lidem, kterým jsem nabídla své srdce, vím, že ti, kdo se dokli mé duše, nedokázali probudit mé tělo, a ti, kteří se dotýkali těla, nedosáhli na mou duši.

Co oči nevidí, srdce přesto cítí..

Návrat ztracené dcery.. :)

24. září 2010 v 17:35 | Jitinka |  Pod pokličkou
Tak jo, jsem zase zpátky.. tentokrát možná už napořád...Nebyla jsem tu, protože jsem měla pocit, že už nemám co říct. Dokonce jsem uvažovala, že bych blog smazala...

Neříkám, že teď už mám co říct, jen je tu mnoho pocitů, který musím nějak ventilovat a nejsnadnější je napsat to sem.. ať už to čte kdokoli..

Jsem moc ráda, že jste na mě nezanevřeli, že návštěvnost téměř neklesla.. děkuju Vám. :)

Možná jste si všimli, že ubylo pár článků, hlavně z července... to proto, že i na mě to bylo moc.. jak to říct.. no prostě ve vzteku napíšete věci, který až tak nemyslíte...



Za dobu, co jsem tu nebyla, jsem přečetla hodně knížek, viděla mnoho filmů, byla na zajímavých akcích, potkala nové lidi, zažila pár smutných chvil, zažila jednu extra krásnou chvíli..  přehodnotila několikrát život.. po nocích snila krásné sny, ale "zažila" i několik nočních můr... dále začala škola, což není smutná zpráva.. :)


A neštěstně se zamilovala...

Jo, už zase.. :( Buď jsem nešťastně zamilovaná nebo se s někým rozcházím.. Co je tohle za život, to mi fakt řekněte. Neustále se zmítám mezi zoufalstvím a smutkem. Je to nešťastné zamilování to proto, že je nereálné..

Víc se o tom nechci zmiňovat, to protože můj blog čtou i lidi, kterým tohle nechci říkat..


A co ve škole? Celkem to jde.. i když těch požadavků je čím dál víc.. to víte, už nejsme prvňáčci, aby na nás brali ohledy.. ale já si nestěžuju. :)  Dokonce jsme vyfasovali pěkného fešáka na patologické závislosti, tak je o důvod víc, být na přednášce. :D Né fakt.. je sladkej, přesně můj typ.. černovlasej, vysokej, štíhlej a hlavně milej. :P Tak jasný.. je to nereálný, ale dívat se na něj můžu, že? :D Ale nebojte, nejsem do něho zamilovaná, jen se mi líbí.. a v tom je podstatnej rozdíl...

To je prozatím vše, mějte se pěkně a slibuji, že články zase budou přibývat a hlavně... slibuji, že těch Pod pokličkou bude míň.. a víc těch, co mají nějakou hodnotu a smysl. :)