7. srpna 2010 v 19:38 | Jitinka
|
Tuhle knihu jsem četla, protože jsem kdysi dávno dala slib, že si ji přečtu a napíšu na ni kritiku. A já se snažím svoje sliby dodržovat, i když je to mnohdy těžké .. a samozřejmě se mi to často nepovede.
1.
Číst tuto pro mě "ďábelskou" knihu nebylo snadné. Cosi se ve mě příčilo číst taková slova, slova jež urážejí křesťanství, jež urážejí mě. Ale protože se považuji za tolerantního člověka a ctím názory ostatních, přestože jsou úplně opačné než ty moje, dočetla jsem ji až do konce bez toho, abych Nietzscheho ať už nahlas nebo v duchu nějakým způsobem urážela.
Během čtení jsem měla různé pocity. Zpočátku jsem pociťovala zlost z toho, co lidé musí o křesťanství číst, pokud tuto knihu otevřou. Pak má zlost přecházela do rozhořčenosti, že si s tímhle člověkem, co tu knihu napsal, nemůžu z očí do očí promluvit. Že ho nemůžu více pochopit a zeptat se: Proč?... A ke konci knihy jsem už cítila jen lítost. Lítost nad tímto člověkem, lítost nad tím, co se mu muselo stát, že tak na křesťanství zanevřel. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Muselo se mu něco hrozného stát a on za to obviňoval Boha.
K tomuto názoru jsem došla, to protože znám spoustu ateistů a o křesťanství většinou mluví s lhostejností. Říkají, že je to hloupost, blbost, ale převážně je to nezajímá nebo se jim to zdá směšné, ale nikdy nemluví o křesťanství s takovou zlobou a záští jako Nietzsche. Tolik nenávidět můžeme jen to, co jsme kdysi neskonale milovali...
2.
Jak už jsem se zmínila. Nietzsche v celé knize zatracuje a uráží křesťanství. " Tím jsem u konce a vynáším svůj ortel. Odsuzuji křesťanství, vznáším na křesťanskou církev nejstrašnější všech obžalob, jakou kdy který žalobce vzal do úst..."
Není v ní jediná věta, která by říkala, že je něco na křesťanství dobré. Vše, co s křesťanstvím souvisí je špatné, zlé a nízké. A co se kdy v historii stalo, za to může víra, křesťanství, církev, křesťan, kněz i Bůh. Jen Ježíše Krista možná ale jen malinko bere na milost. Aspoň mi to tak připadalo.
3.
"Co je štěstí? - Cítit, že moc vzrůstá - že překonáváme překážku. Ne spokojenost, ale vůle k moci; ne mír ale válka; ne ctnost, ale zdatnost... "
Nietzsche vidí štěstí za mocí, ale musím se ptát, který "mocný člověk" má to štěstí? Ano, může se stát, že "mocný člověk" je šťastný a může říct, že v životě měl ve všem štěstí, ale je to spíše vyjímka potvzující pravidlo. I "mocný člověk" může onemocnět, být osamělý a štěstí je najednou pryč.
Otázkou taky je, co je vlastně ta "moc"? Snad ovlivňovat spoustu lidí? Co je na tom tak krásného, tak šťastného, tak důležitého?...Co je ta prokletá moc? Co je vůle k moci? Co je tak dobrého na tom získat tu moc, po které spisovatel tolik touží?
A na druhou stranu. Proč bychom měli chtít být mocní? Vždyť šťastný člověk může být jen proto, že žije, že se může nadechnout a k tomu žádnou moc nepotřebuje.
4.
"..V bohu zbožného Nic, svatořečena vůle k Ničemu!"
Víra určitě není vůli k moci, v tom jediném má pravdu, ale s čím nesouhlasím je ta "vůle k Ničemu" To je přeci hloupost.. co takhle "vůle k Bližnímu"? To je podle mého názoru posláním víry, křesťanstvím.
5.
"..Křesťanství se dalo na stranu všeho slabého, nízkého, nezdařilého.."
Toto je moje "vůle k Bližnímu" - "Miluj svého Bližního jako sám sebe." A na tom musí křesťan pracovat celý svůj život, protože opravdu mít rád sebe se vším všudy i se svýma chybama je velice těžké a až toto dokážeme, musíme tu stejnou lásku, kterou cítíme k sobě, obrátit na své Bližní - na přátele i nepřátele. Je toto opravdu tak nízké, tak slabé, jak se nám autor snaží vnutit?
6.
"Křesťanské je nenávidět ducha, hrdost, odvahu, svobodu, svobodomyslnost ducha, křesťanské je nenávidět smysly, radosti smyslů, radost vůbec.. "
Tohle je asi ta největší blbost, kterou mohl Nietzsche napsat. Tohle je ta nepromyšlená skulinka, která se objevila v jeho promyšlené obžalobě křesťanství. Tady s radostí zvedám ruku a říkám námitka, protože jako obhájkyně křesťanství třímám ve své slabé, ano upozorňuji podle Nietzscheho slov -slabé křesťanské ruce- důkaz psaný v Bibli, a to přímo na několika místech:
"Proto se radujte, i kdybyste teď museli nakrátko snášet různé zkoušky..."
"Radujte se v Pánu vždycky; opět pravím, radujte se..."
"Radujte se s radujícími a plačte s plačícími.."
Možná, že by Nietzsche celou Bibli zpochybňoval, a také, že ve své knize zpochybňuje, ale je to důkaz psaný černý na bílým a moc s tím nezmůže, i když bude říkat, že Bible je přeložena tak, aby prostě křesťanství vyhovovala.... přesto všechno si myslím, že Bůh chce, abychom se radovali a ani po ničem jiném netouží, vždyť Bůh nás miluje tak jako nikdo milovat nedokáže, takže musí chtít, abychom byli šťastni. A radost ke štěstí neoddělitelně patří.
A to platí i o svobodě, hrdosti a odvaze. Kdo víc musí být hrdý a odvážný než křesťan? Jak hrdý a odvážný musí křesťan být, aby se ke své "nízkosti", jak autor křesťanství nazývá, přiznal v tomto ateistickém světě?
7.
"... ještě dnes může křesťan cítit potižidovsky, aniž v sobě vidí poslední důsledek židovství.."
Nietzsche se snaží vnutit svým čtenářům, že křesťané jsou zaujati proti židům. Jako "slabý" křesťan se musím ohradit, vždyť kniha knih, kterou křesťané tolik uznávají, je z té větší části židovská a každou neděli, rok co rok, se z té židovské části (Starý zákon) čte úryvek a často z tohoto úryvku kněží ve svém kázání vychází. Opravdu je křesťanství tolik proti Židům? Opravdu je nemáme tolik rádi? Kdyby to tak bylo, rychle by se Bible zmenšila téměř o 1500 stránek (o kolik přesně stran to záleží na vydání Bible, brala jsem to podle té své) a rozhodně by se z této části neděli co neděli nečetlo. Říkám to ze svého pohledu katolíka, nevím jak je to jinde, abych řekla pravdu, nemám v tom přehled.
8.
Křesťanství/církev prý nemá rádo i vědu. Nemyslím si, že to tak je. Vždyť i spousta vědců je křesťanů. A nemyslím si, že by církev neměla ráda pokrok. O to vůbec církvi nejde. Církev nemá ráda to, co je proti jejímu přesvědčení, přikázání, proti Bohu - jako příklad uvedu klonování lidí. Člověk je výtvor Boha a byl, je a bude vždy jedinečný. Né dvakrát, né třikrát. A to je to, co se církvi nelíbí, né proto, že by to byl pokrok, ale proto, aby byla zachována jedinečnost, tak jak si to Bůh přál.
Více k tomu nemám co říci, protože pro mě církev nemá v mé víře až tak významné místo. Uznávám ji, ale ne se vším s ní souhlasím, i když jsem katolička, mám na spoustu věcí odlišný názor např. homosexualita, antikoncepce, umělé oplodnění a další...
9.
"..jakou zrůdnou falešností asi je moderní člověk, že se přesto nestydí zvát se ještě křesťanem!"
"....Není nikomu dáno na vůli, stát se křesťanem: nelze být na křesťanství "obrácen" - je třeba být k tomu dostatečně nemocný..."
Ano, milý Nietzsche i po Tvé dávné smrti, jsou stále tací, kteří se nestydí býti křesťanem. A možnáže je potřeba k tomu být nemocný... A jsem ráda za to, že jsem "nemocná", že mám ve chvílích těžkosti na koho se obrátit (a nejen v těžkostech) a přitom se necítím být a nejsem slabá, nízká a opovrženíhodná...
Jsem hrdá na to, že jsem křesťanka!
Čítam tvoj príspevok a vidím, že už dopredu si pristupovala k názorom prezentovaným v knihe s tým, že tvoj postoj je opačný. Čiže s presvedčením, že človek, ktorý ju písal je ku tebe nepriateľský, nepostrehla si však, že nenávidí len uniformu kresťanky do ktorej si sa obliekla (alebo ťa do nej obliekla rodina, priatelia, spoločnosť). Píšeš, že ku koncu si ho ľutovala, pretože podľa teba sa mu muselo stať niečo strašné z čoho obviňoval Boha. Myslím si, že som čítal jeho diela dosť pozorne, ale nikde som nevidel, žeby vyčítal čokoľvek nejakému Bohu a už vôbec nie, žeby sa sťažoval na nejaké vlastné príkorie. Kritizuje len kresťanstvo a niektoré "hodnoty", ktoré so sebou prinieslo a obraz Boha vytvorený ľuďmi. Snaží sa len skúmať dopady na spoločnosť, budúcnosť ľudstva ako celok z uhla nezainteresovaného pozorovateľa. Spomína vo svojich dielach aj budhizmus či islam, no so žiadnym sa neidentifikuje! K tej tebou zmieňovanej nenávisti, ktorú vraj človek môže pociťovať iba k niečomu, čo sme kedysi neskonale milovali - myslím, že ak niesom totálny sebec a žijem napríklad v období 2. sv vojny, môžem s odporom písať o holokauste aj bez toho, aby som bol žid, alebo sa ma nejako priamo dotklo to besnenie. Nevravím, že je to rovnaké, ale s podivom veľmi málo spomína napríklad upaľovanie čarodejníc, križiacke výpravy, prenasledovanie kacírov, pravdepodobne preto, že si uvedomuje, že to boli činy ľudí len za "asistencie" kresťanstva.
1. história sa diala aj dávno pred kresťanstvom a vôbec ho s takými udalosťami nespája. Keď ho spája s nejakými dejinnými udalosťami, tak len tam, kde niekto konal v jeho mene, či s požehnaním kresťanských autorít. Dá sa namietať, že príčinou bol zlý výklad či zneužitie, tam však nezaujatému človeku vyvstane na mysli načo bol dobrý príchod učenia, ktoré umožnilo taký výklad, alebo také strašné zneužitie a či sa to nemôže opakovať.
3. Je otázne čo všetko možno považovať za "vôľu k moci" ako o nej píše Nietzsche, ale ty si ho nepochopila už v samotnom základe, dokonca ho kritizuješ za presný opak toho čo napísal! "moc vzrůstá - že překonáváme překážku" nikde nevraví, že nejaké sebaukájanie nad pocitom prevahy nad inými má robiť človeká štastným. Bolo by to len statické užívanie si nadvlády. Žiadna vôľa, žiadne práve sa uskutočnujúce prekonávanie prekážky, len spokojnosť so stavom súčasným. "Ne spokojenost, ale vůle k moci; ne mír ale válka; ne ctnost, ale zdatnost... " Čiže každý progres, každá činorodosť, každé súperenie je vôľou k moci. Môže ísť o vojnu na športovom poli, vedeckom, alebo vojnovom v pravom slova zmysle. Dôležité je prekonávať všetkých okolo seba a napokon i sám seba. To majú byť naše prekážky na ceste k nadčloveku.