že musím zapomenout na lidi, který mě nemají rádi..
.. bývalého přítele.. na něj, jeho život, jeho svět..
.. kamarády, kteří se mnou kamarádit nechtějí..
Jen nechápu... expřítel vždy odsuzoval jednoho kámoše, co mě "opustil" ze dne na den.. řečičky: já bych to nikdy neudělal.. jsou fakt teď směšný, když mě taky opustil z hodiny na hodinu......
Já bych se s nikým nerozešel po mobilu.. "chápu, net je úplně něco jinýho.."
Jak jsem mohla být tak slepá a nevidět, že každý druhý slovo je lež...
Musím zapomenout..
.. bez toho bych nemohla milovat někoho, kdo si to zaslouží.. jestli vůbec někdo takový existuje...
Upřímně... pochybuju.