Důvěra.. co to vlastně je? Nemůžeme říct, že je to nějaký cit.. je to spíš.. neviditelná nit mezi dvěma lidmi, ať už opačného pohlaví.. nebo stejného.
Důvěra je, když se k vám přitiskne ve strachu dítě.. to je důvěra, ale jak je to u dospělých?
Už tu není ten fyzický kontakt, ale je tu ten psychický a o to víc křehčí..
Důvěra je, když víme, že se můžeme o někoho "opřít".. když mu svěříme svoje tajemství, když prostě víme, že tu je.. ať se děje cokoli...
Důvěřovala jsem... spoustě přátel... mužům..
a...vždycky přišla ta bolest..
Možná jsem důvěřovala špatným lidem. Nevím..
Komu věřit.. a komu ne??? Nevím.. nedokážu to rozlišit.. a asi už nikdy věřit nebudu..
Nikomu.
"jedinej, komu muzes verit, si ty sam. nikdo jinej si to nezaslouzi" ... to mi jednou nekdo rekl.. a ted vim, ze je to pravda.. protoze pokud budes verit jen sama sobe, tak te nidko nemuze zklamat, ale jen prijemne prekvapit :)