Proč si člověk uvědomí co vlastně měl, až když všechno ztratí, co je to za úděl?
Matematika je fakt věda, co se týče vztahů lidí věřit se jí ale nedá.
Sto není víc než jedna, když tě ten jeden má rád, sto známejch nenahradí jednoho kamaráda.
Sto není víc než jedna, když tě ten jeden má rád, sto známejch nenahradí jednoho kamaráda.
Prej ráno budu v pohodě, teď se jenom vyspim, jenže ráno blbě od žaludku, víš co tim myslim...
Pořád tě mám ráda a bejt sama nejde snést...
Pořád tě mám ráda a bejt sama nejde snést...
Ale ty jsi v pohodě, ty máš, co jsi chtěl. Představuju si, jak jsi šťasný.. jako blecha. A vůbec ti nedochází, jak moc jsi ublížil mě...
Milovala jsem všechno, co souviselo s Tebou..
Milovala jsem naši písničku - Placebo, milovala jsem naše první rande, milovala jsem tvoje "schůzky", milovala jsem tvoji vůni a nemyslím tím voňavku, milovala jsem, když jsi mi mával, když jsem jela domů, milovala jsem, když jsi se zaujetím něco dělal, milovala jsem, když jsi se mi díval do očí, milovala jsem, když jsi mi s vážnou tváří řekl, že mě miluješ..
Milovala jsem, když jsi falešně zpíval, milovala jsem společné poslouchání Kryštofa, milovala jsem, když jsi za mnou ve škole přišel, milovala jsem, když jsi mi večer napsal: Dobrou noc, Andílku..
Milovala jsem naše společné obědy v Campusu, milovala jsem i to, že jsem na tebe každý čtvrtek čekala..
Milovala jsem, když jsme spolu jeli šalinou, milovala jsem, když jsi mi dával pusinky..
Milovala jsem.. milovala?
Pořád miluju...
i když nenávidím..
Je toho spoustu, co jsem milovala, ale už nemůžu víc toho napsat..
už nemám dost sil..
dost slz..
Nebo možná naopak... ještě jsem se dostatečně nevybrečela.. potřebuju to ze sebe dostat, ale není moc příležitostí, okolo mě pořád někdo je..
potřebuju být sama, a vybrečet se, vysílit se, vydehydrovat se...
Je to možná divný, ale jen tohle mi může trochu pomoct.. aspoň tak, abych mohla jít v klidu ven bez toho, aby se mi oči plnili slzami..
To nejhorší mě pořád ještě čeká... vymazat smsky, maily, fotky, sklidit vše, co mě s ním spojuje.. i ten blbej noťas mi ho připomíná, když ho mám koupený od něj..
Až udělám všechno tohle, bude mi o trochu líp, ale kde vzít na to sílu, kde ji vzít???
Líp mi bude, ale jen na malinkou chvíli, pak příjde další vlna.. vlna zoufalství..
Všechno tohle vím, protože v tom mám fakt praxi..
Stromy ztratili svý jistoty,
Mám možnost
stejně se obnažit, ořezat se na kost.
Mý holý tělo plápolá po listech bloku,
kam píšu, vkládám kus sebe
rok od roku.
stejně se obnažit, ořezat se na kost.
Mý holý tělo plápolá po listech bloku,
kam píšu, vkládám kus sebe
rok od roku.
Podle hvězd; nechávám se vézt,
abych pochopila,
že jsem to byla pouze já kdo vždycky zaplatila
za špatnej směr svojich cest...
abych pochopila,
že jsem to byla pouze já kdo vždycky zaplatila
za špatnej směr svojich cest...
Miláčku, dejchej! Dejchej!
Musíme jít přece dál...
Tam kde běžně lidi končej život..... není karneval.
Nechtěla jsem věřit,
chtěla jsem ho obviňovat!
Za možnost druhé lidi,
jen tak NEMILOVAT.
Musíme jít přece dál...
Tam kde běžně lidi končej život..... není karneval.
Nechtěla jsem věřit,
chtěla jsem ho obviňovat!
Za možnost druhé lidi,
jen tak NEMILOVAT.
Existence jako šance moch to skončit potrat.
Teď se ale denně učim, jak tu lásku rozdat...
Teď se ale denně učim, jak tu lásku rozdat...
(BPM - Madam poezie)
Ano, chci žít a NEMILOVAT...
Ach Bože, proč jsi mě opustil.. nebo spíš, proč já opustila Tebe..
Já vím, můžu si za to sama.. nikdy jsem neměla chodit s ateistou...
Nechce se mi nic, ráno otevřít oči, oblíct se, malovat, snídat, obědvat, jít do kostela (promiň Bože..), mluvit...
Jen spánek je utěšující.. ale to probuzení je strašlivý..
Teď mám klid, musím se dát nějak dohromady přes prázdniny, ale co pak?
Je skoro nemožný, abysme se v tý škole nepotkali, i když se budu snažit ho nepotkat a on určitě taky.. je srab, určitě se bude klepat strachy, aby mě nepotkal... ale jak říkám, je to skoro nemožný..
Nevím, jaký to bude.. nejspíš mi praskne srdce.. nebo omdlím nebo snad začnu brečet? Budu doufat, že mi Bůh pomůže se dát trochu do kupy.. mám na to 3 měsíce.. jak krátká doba na uzdravení..na mou obrovskou ránu.. Vždyť i teď cítím tu bolest a to fakt i fyzicky...
Ale co můžu dělat.. nic, vůbec nic..
:( vim, ze ten clanek obsahuje mnohem vic bolesti, nez kolik je tu slov... vim, ze to zoufalstvi nejde vyjadrit par vetama... tohle vsechno sem taky jednou psala...