Je na čase představit jednu křesťanskou slovenskou kapelu..
.. a znám ji díky jednomu člověku.. (když neřeknu jeho jméno.. je to pro mě méně bolestnější, proto mu prostě budu říkat "člověk". Víte, asi nikdy nedám svýmu dítěti, jestli někdy bude.. jeho jméno. Každou chvíli si ho připomínat.. jsem ráda, že ve své blízkosti žádného Marka nemám.. a když je to v televizi.. nejradši bych přepla kanál.. prostě mi chybí jako významná osoba v mým životě a nejde o to, že jsem s ním chodila. Chybí mi jako kamarád.. dobrý kamarád.)
Štve mě, jak moc ovlivnil můj život a pak zmizel.. ale co mohu dělat. I kdybych se postavila na hlavu, tak se mnou už nikdy nepromluví.. Je těžké zapomenout, když.. každý den narazím na něco, co souvisí s ním... Kdybych aspoň věděla, proč to udělal.. dokázala bych zapomenout lépe, takhle to prostě nejde a pořád si budu říkat.. proč?...
No nic.. tady máte malou ochutnávku.. :) Bohužel toho na youtube moc nenajdete, což je velká škoda. Já teda mám (asi) jedno celé cd. Nevím přesně.. posílal mi to... no a už je tu zase. Kdybych chtěla být zlá, tak řeknu, že je jak mor, ale protože zlá nejsem tak neřeknu nic. Prostě mi to poslal člověk.
Věřte, že dokáže urobit nemožné veci, ale to, co si nejvíc přejete.. to většinou neudělá. A proč? Protože on ví, že to pro Vás není správné a že to tak nemá být. A každá bolest jednou přebolí.. jen to chce hodně trpělivosti, hodně vyplakaných slz, hodně trápení.. ale jednou přijde konec..
Nevěříte? Tak věřte.. já jsem toho živým důkazem... Hodně trápení už bylo, hodně (ne)trpělivosti taky už.. a vela slz ještě bude.. ale věřím, že jednoho dne se probudím a nějaký člověk už bude jen hodně dávnou vzpomínkou..
Teď mě napadlo, že je něco, co by se mohli ateisti od křesťanů učit.. a to trpělivosti. Kdo by mohl být trpělivější než kresťan, který se každý den modlí za tu stejnou věc, které třeba ani nikdy nedosáhne...
No, tak si dáme ještě moji nejoblíbenější..přímo ji miluju.. a úplně cítím tu dobu, kdy jsem ji slyšela poprvý.. :(
A nikto netuší ako sa cítím.. nikto sa nepítá, čo ma tak ničí.. prečo dnes plačem, preto tak kričím, prečo tak uťěkám, prečo sa trápím..
A potom hore zavolám, mraky sa z razů rozídu, duha znova svoje barvy ukáže.. už nikdy nebudem sám.. nikdy zabudnutý..
(omlouvám se, pokud je to špatně napsané..)
Více na .. www.timothy.sk