Tuhle básničku nemyslím doslova. Zas tolik mi nečiní problém někomu pomoci. :) Když můžu, tak pomůžu.. Jen mi to někdy leze na nervy, když celé odpoledne nedělám nic jiného, než vyřizuju problémy ostatních... Asi budu muset vypsat svoje konzultační hodiny. :D Doufám, že až budu něco někdy potřebovat já, že mi taky někdo z těch, co pořád něco potřebují, pomůže... Na druhou stranu, když mimořádně něco potřebuju - jako nainstalovat nějaký program do IT 2, mám zase spolužáky, kteří nic nechtějí a když něco potřebuju, tak mi pomohou a já na oplátku klidně a s chutí nabídnu svoji pomoc. Myslím, že když je to vzájemný, tak je to naprosto v pořádku. Ale tady jde hlavně o ty, o kterých vím, že by mi na oplátku nepomohli a už vůbec by se nenabídli... A o těch je tahle báseň..
Začátek semestru
Vrány se ozývají..
"Kočko, nemáš čas na radu?"
"Jiti, potřebuju pomoc."
"Mám na tebe mega prosbu."
Vrány se ozývají..
"Kočko, nemáš čas na radu?"
"Jiti, potřebuju pomoc."
"Mám na tebe mega prosbu."
"Jitule, pomóc."
"Ty jsi zlatá!" "Nejhodnější."
"Mocky díky"
"Zbožňuju tě."
"Ty jsi zlatá!" "Nejhodnější."
"Mocky díky"
"Zbožňuju tě."
"Ty jsi moje soukromá ajťačka."
No co, jsem přeci sakra
hodná!!!
No co, jsem přeci sakra
hodná!!!