Neříkej, že chceš dát, ale dej! Naděje nikdy neuspokojí.

Musím si stěžovat, pač nikde jinde nemůžu..

13. října 2009 v 8:40 | Jitinka |  Pod pokličkou
Buď jak jsi, jakej jsi byl, jakej chci abys byl
jako přítel, jako přítel, jako společný vzpomínky
Vyber si svůj čas, pospěš si,volba je na tobě,neopozdi se
a buď v klidu jako přítel, jako společný vzpomínky....
(Nirvana - Come as you are)

Chci být přítel.. pro všechny, ale někdy se to prostě nedá...

1) Miluj bližního svého..

2) Pomáhej bližnímu svému...

Já se fakt poslední dobou snažila, ale...

mám toho prostě pokrk..

ad 1) Snažím se mít fakt všechny ráda, i když mi třeba nejsou sympatičtí nebo mě štvou. Nebo když mi "někdo" něco provedl, tak dokážu hned odpustit..


ad2) Pomáhám... Ale přijde mi, že mě tak akorát někteří využívají. Ve škole funguju jako informační zdroj. Když něco někdo neví, Jíťa poradí, zařídí, udělá. A když poradí blbě, tak se ještě naštvou. Copak můžu vědět úplně všechno? Nebo věty typu. "Jaktože to nevíš?" Taky miluju.. Nebo "Ty jsi snad hluchá? " Nejsem hluchá, moc dobře slyším, ale nemůžu se bavit a radit deseti lidem naráz.
A nakonec ani díky neslyším. To, že posílám ostatním materiály je můj ztracenej čas.. To, že za někoho čtu seminárku, je taky ztráta.. aspoň barvy v tiskárně. To, že vysvětluju asi deseti lidem fungování divnýho knihovnickýho systému a melu to furt dokola desetkrát za den.. že si připadám jak papoušek, co furt říká stejný věci. A že to není na pět minut, páč nikdo neví, co je signatura, nikdo neví, že se má podívat jestli to není půjčený a je to v tý správný knihovně.
A nejde jen o školu.. Já jsem snad mravenec, práce všeho druhu. Školní poradce, zdroj informací, psycholog, partnerská poradna a obecný poradce. Někdo si ani sám nevyřeší, jestli musí dneska do školy nebo ne.

Některý zas udivuje, že mám taky svý starosti, svoje problémy, o kterých bych třeba aspoň okrajově chtěla mluvit. Ale když se zmíním, že nemůžu najít nějakou knížku na seminárku, tak mi řeknou "hm".. Ale že já pomáhám někomu něco najít, to už je v pořádku. Hlavně, že vím všechno o její familií, o jejích bývalých.. současném. Ale když mě "někdo" naštve a chci si na nějakýho pitomce postěžovat, tak vlastně ani nemůžu.. A není to jen o jednom člověku, často teď slýchávám.. "Hm".. nejen od současných "přátel", ale i od.. starších...

Nevím, asi jsem fakt nevděčná..

Ale mám všech a všeho prostě POKRK....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mischel mischel | 15. října 2009 v 21:51 | Reagovat

Úplně a maximálně tě chápu. Akorát to nedokážu přesně takhle definovat nebo se prostě tímhle už vůbec nezabývám. Často jsem psychicky ze školy úplně na dně jen z tady těch věcí, co píšeš. Prostě od druhých spolužáků pomoc nečekej. Nefunguje většinou rovnice má dáti-dal. Časem si člověk zvykne, ale když pořád druhým pomáhá, něco posílá a řeší jejich věci, je pak pěkně naštvaný. Cítí se ukřivděně a říká si,jestli není něco špatně. Otázka je,na které straně? Asi si je moc pouštíme k tělu a jsme moc ochotní. Pak se dostávám do úplně stejných stavů jako ty a nejradši by se na všechno... :D Ale jen si pořádně zanadávej, to pomáhá :D P.S. U mě máš vždycky dveře otevřené, ale bohužel o svěřování mně moc asi nestojíš. :( Raději se třeba svěřuješ někomu jinému, který o tvé problémy ani nestojí. Nuž, co se dá dělat, budu se s tím muset smířit :)

2 Jitinka Jitinka | 17. října 2009 v 13:17 | Reagovat

Někdy je těžký svěřovat se někomu známýmu. Ale nebuď dotčená, já se nesvěřuju ani cizím, tak buď v klidu.. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama