Neříkej, že chceš dát, ale dej! Naděje nikdy neuspokojí.

Říjen 2009

Přátelství

31. října 2009 v 17:41 | Jitinka |  Pod pokličkou

Přátelství násobí radost a dělí žalost.

Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele.

Přátelé? Voda je odnesla.

Přátelství je jako zlatá nit, která když se přetrhne, jde sice ještě spojit, ale uzel už navždy zůstane.


Příjde mi, že ztrácím přátele, aniž bych to chtěla. Nějak mě přátelé protékají mezi prsty. Je mi to líto, ale nemůžu s tím nic dělat.. V některých případech zase přišly uzly. A já už nemám nějak sílu se snažit, aby to bylo jako dřív.







Objevíš-li nové přátele, nezapomeň na ty staré.



Lara Fabian - Je suis malade

19. října 2009 v 17:37 | Jitinka |  Písně



Tahle písnička je dokonalá, protože všechny písničky, co jsou z nešťastný lásky jsou dokonalý...


Je ne rêve plus
Je ne fume plus
Je n'ai même plus d'histoire
Je suis sale sans toi
Je suis laide sans toi
Comme une orpheline dans un dortoir
Je n'ai plus envie
De vivre ma vie
Ma vie cesse quand tu pars
Je n'ai plus de vie
Et même mon lit
Se transforme en quai de gere
Quand tu t'en vas...
Je suis malade
Complètement malade
Comme quand ma mère sortait le soir
Et qu'elle me laissant seul avec mon désespoir
Je suis malade
Parfaitement malade
T'arrive on ne sait jamais quand
Tu pars on ne sait jamais où
Et ça va faire bientôt deux ans
Que tu t'en fous...
Comme à un rocher
Comme à un péché
Je suis accroché à toi
Je suis fatiguée, je suis épuisée
De faire semblant d'être heureuse
Quand ils sont là
Je bois toutes les nuits
Et tous les whiskys
Pour moi ont le même goût
Et tous les bateaux
Portent ton drapeau
Je ne sais plus où aller tu es partout...
Je suis malade
Complètement malade
Je verse mon sang dans ton corps
Et je suis comme un oiseau mort
Quand toi tu dors
Je suis malade
Parfaitement malade
Tu m'as privée de tous mes chants
Tu m'as vidée de tous mes mots
Pourtant moi j'avais du talent
Avant ta peau...
Cet amour me tue
Si ça continue
Je crèverai seule avec moi
Près de ma radio
Comme un gosse idiot
en écoutant ma propre voix qui chantera...
Je suis malade
Complètement malade
Comme quand ma mère sortait le soir
Et qu'elle me laissait seule avec mon désespoir
Je suis malade
c'est ça je suis malade
Tu m'as privée de tous mes chants
Tu m'as vidée de tous mes mots
Et j'ai le coeur complètement malade
Cerné de barricades
T'endends... Je suis malade...



Už nesním
už nekouřím
už ani nemám příběh
bez tebe jsem špinavá
bez teba jsem škaredá
jako sirota v pokoji
už nemám chuť
žít svůj život
můj život končí když odcházíš
a má postel
se mění na nástupiště stanice
když z něj odcházíš...
jsem nemocná
úplně nemocná
jako když moje máma večer odešla
a nechala mne samotnotnou s mou beznadějí
jsem nemocná
dokonale nemocná
nikdy nevím kdy se vrátíš
nikdy nevím kam odcházíš
a za chvíli to budou 2 roky
co to děláš
jako na skále
jako v hříchu
jsem na tobě závislá
jsem unavená,jsem vyčerpaná
předstíráním, že jsem šťastná
když jsou tam
piju každu noc
a všechna whisky má pro mne stejnou chuť
a všechny lodě nosí tvoji vlajku
už nevím kam mám jít, jsi v sadě
jsem nemocná
úplně nemocná
liji svou krev do tvého těla
a jsem jako mrtvý pták
když spíš
jsem nemocná
dokonale nemocná
připravil si mne o všechny mé písně
vysypal si všechna má slova
i tak jsem měla talent
před tebou
tato láska mne zabíjí
jestli to bude pokračovat
zemřu sama
při mém rádiu
jako hloupá holka
poslouchajíc svůj vlastní hlas, který bude zpívat
jsem nemocná
úplně nemocná
jako když moje máma večer odešla
a nechala mne samotnotnou s mou beznadějí
je to tak jsem nemocná
připravil si mne o všechny mé písně
vysypal si všechna má slova
mám úplně nemocné srdce
obklopené stěnami

Musím si stěžovat, pač nikde jinde nemůžu..

13. října 2009 v 8:40 | Jitinka |  Pod pokličkou
Buď jak jsi, jakej jsi byl, jakej chci abys byl
jako přítel, jako přítel, jako společný vzpomínky
Vyber si svůj čas, pospěš si,volba je na tobě,neopozdi se
a buď v klidu jako přítel, jako společný vzpomínky....
(Nirvana - Come as you are)

Chci být přítel.. pro všechny, ale někdy se to prostě nedá...

1) Miluj bližního svého..

2) Pomáhej bližnímu svému...

Já se fakt poslední dobou snažila, ale...

mám toho prostě pokrk..

ad 1) Snažím se mít fakt všechny ráda, i když mi třeba nejsou sympatičtí nebo mě štvou. Nebo když mi "někdo" něco provedl, tak dokážu hned odpustit..


ad2) Pomáhám... Ale přijde mi, že mě tak akorát někteří využívají. Ve škole funguju jako informační zdroj. Když něco někdo neví, Jíťa poradí, zařídí, udělá. A když poradí blbě, tak se ještě naštvou. Copak můžu vědět úplně všechno? Nebo věty typu. "Jaktože to nevíš?" Taky miluju.. Nebo "Ty jsi snad hluchá? " Nejsem hluchá, moc dobře slyším, ale nemůžu se bavit a radit deseti lidem naráz.
A nakonec ani díky neslyším. To, že posílám ostatním materiály je můj ztracenej čas.. To, že za někoho čtu seminárku, je taky ztráta.. aspoň barvy v tiskárně. To, že vysvětluju asi deseti lidem fungování divnýho knihovnickýho systému a melu to furt dokola desetkrát za den.. že si připadám jak papoušek, co furt říká stejný věci. A že to není na pět minut, páč nikdo neví, co je signatura, nikdo neví, že se má podívat jestli to není půjčený a je to v tý správný knihovně.
A nejde jen o školu.. Já jsem snad mravenec, práce všeho druhu. Školní poradce, zdroj informací, psycholog, partnerská poradna a obecný poradce. Někdo si ani sám nevyřeší, jestli musí dneska do školy nebo ne.

Některý zas udivuje, že mám taky svý starosti, svoje problémy, o kterých bych třeba aspoň okrajově chtěla mluvit. Ale když se zmíním, že nemůžu najít nějakou knížku na seminárku, tak mi řeknou "hm".. Ale že já pomáhám někomu něco najít, to už je v pořádku. Hlavně, že vím všechno o její familií, o jejích bývalých.. současném. Ale když mě "někdo" naštve a chci si na nějakýho pitomce postěžovat, tak vlastně ani nemůžu.. A není to jen o jednom člověku, často teď slýchávám.. "Hm".. nejen od současných "přátel", ale i od.. starších...

Nevím, asi jsem fakt nevděčná..

Ale mám všech a všeho prostě POKRK....

Básnické okno

10. října 2009 v 19:49 | Jitinka |  Moje básně
Mám básnické okno...
asi zamrzlo, páč nejde otevřít.
Kdyby to šlo,
pustila bych to všechno k nebi
nebo snad níž k peklu?
Mám básnické okno.
A ani rozbít nejde,
je tvrzený.

A kdo za to může?


CHLAPI.

Achjo..

10. října 2009 v 19:35 | Jitinka |  Pod pokličkou
Že já musím potkávat pořád špatný kluky..

To už je vážně pech.


Všichni chlapi jsou svině....

... a nikomu se nedá věřit..

:'(