Neříkej, že chceš dát, ale dej! Naděje nikdy neuspokojí.

Září 2009

Přehled nejrozšířenějších předsudků o ženách

24. září 2009 v 13:34 | Jitinka |  Srandičky
1) Muži jsou racionální, tudíž ženy jsou iracionální

2) Žena má vrozené pečovatelství o kohokoli a cokoli, pročež by měla své snažení omezit na tuto oblast, ve které vyniká

3) ženy musí být ve vztahu k mužům submisivní a manipulativní, protože je to dáno odvěkým řádem přírody

4) žena nemůže být duchovním pastýřem (vůdcem, knězem), jelikož spiritualita je mužská záležitost

5) Ženy se nehodí do vedouchích funkcí a por zvlášť odpovědná povolání, protože věnovat se práci naplno je pro ně nepřirozené

6) Kdyby světu vládly ženy, vypadal by úplně stejně - důkazem je Železná lady Thatcherová

7) Žena nepotřebuje sex tolik jako muž

8) Feministky se chtějí vyrovnat mužům, být jako oni, oloupit ženy o jejich ženskost, navíc sdružování žen je vždycky podezřelé

9) Žena musí mít nějakého (jakéhokoli) muže a toužit po sňatku a po dětech, jinak je úchylná

10) Je úplně v pořádku, že práce v domácnosti a kolem dětí je neplacená - stačí zvýšit její morální kredit a bude to

11) Vždyť j to tak jednoduché - každá žena může být krásná a půvabná a všechno ostatní se už vyřeší samo (aneb: pouze nepřitažlivé ženy si stěžují a mají problémy)

12) Ženy u nás přece mají všechna práva a naprostou volnost, nic jim nebrání v rozletu a v seberealizaci


Z knížky Jsi přece ženská... malý, lehce feministický rádce - Eva Hauserová

Konec lenošení.. :o)

18. září 2009 v 19:19 | Jitinka |  Pod pokličkou
Od prvňáčka až po maturitní ročník.. každý to zná. :o)

1. září někdo s radostí někdo s nechutí.. a přiznejme si to, že spíše většina s tou nechutí se chystá do školy.
A já ráno 1. září pěkně ležela v posteli a pochvalovala jsem si, jak nemusím stávat a zase do školy, do lavice (často bohužel do té první.. :D) a furt písemky a tak.. no nemusím to rozepisovat, to přeci každý zná..;)

Ale po víkendu nastane škola i mně.. vysoká, samozřejmě.. :o)
Těším se na vysokoškolský život, jak se během semestru nebudu učit.. :D, těším se na své nově poznané spolužáky.. pár jich už trošku znám. :o) A myslím... doufám, že budeme dobrá parta.
Snad mi můj studentský život nebude odepřen...

Prostě se moc a moc těším.. :P Jsem magor, co? Těšit se na školu, ale po těch 5 měsících nicnedělání se snad netěším jen já. Vlastně né.. určitě se netěším sama, pač moje spolužačky se taky těší.. kluci to samozřejmě nepřiznali, že jo.. ale beztak taky. :P

Stejnak vím, že mě to časem přejde, tohle nadšení.. jako všude, ale tak.. lepší než se na nic netěšit. Těšení je koření života.. :o)

Amnestia na neveru

18. září 2009 v 19:01 | Jitinka |  Písně
Skupina Elán

Cez more cez oheň láska nás prevedie
Hravo nás podvedie telom aj v duši
Len žiadne spovede lepšie nič nevedieť
V najlepšom prípade len niečo tušiť.

Vie to aj piatačik, vie to riaditeľ školy
Že láska občas tak nádherne bolí
Miluje dotyky tance a gestá
Neverných odmení a verných trestá.


R: Láska Bože, láska, kde Ťa ľudia berú
Vyhlasujem veľkú amnestiu na neveru.

Láska má recidívy tak dlho kým sme živí
nikdy jej nie je dosť má čudnú minulosť
Láska je zázrak, ktorý sa koná bežne
Chalani sú z nej chorí dievčatá také nežné

Láska je kukla, ktorá sa na motýľa zmení
Až keď mu krídla zhoria,vie pravdu o plameni.




Tomu se říká umění

12. září 2009 v 19:20 | Jitinka |  Písně
K tomuhle nemám slov... prostě ÚŽASNÝ!!!



Co je láska???

11. září 2009 v 18:09 | Jitinka |  Zamyšlení
Láska je, když.....

.. o někom sníte nejen v noci.
.. na někoho myslíte víc, než na sebe.
.. si představujete, jaké by to bylo, kdyby tam byl/a s vámi.
.. přemýšlíte, zda jídlo, co jíte, chutná jemu/jí.
.. usínáte a budíte se s pomyšlením na ni/jeho.
.. posloucháte celý den jednu píseň, která se mu/jí líbí, i když to není zrovna váš šálek čaje.


Láska je, když....

.. se společně smějete a nevíte čemu.
.. se díváte dlouho do očí a chcete se dívat navždy.
.. od něho/ní nedokážete odtrhnout oči.
.. by jste ji/jemu stále čichali k vlasům.
.. se na vás usměje, i když je smutný/á.
.. se společně modlíte.


Láska je, když....

.. vás chce muž přenést přes kalužinu.
.. vám v zimě zahřívá ruce svým dechem.
.. mrznete s ním/ní venku a nevadí vám to.
.. děláte s ním/ní něco, co vás vůbec nebaví.
.. něžně šeptáte něco do ouška.
.. padáte a on/ona se vás snaží zachytit.


Láska je, když....

.. vás baví hladit ho/jí po vlasech.
.. vám voní, i když je špinavý/á.
.. dokážete mu/jí otřít slzy.
.. se dokážete rozveselit.
.. s ním jdete kamkoli jen chce.
.. se proháníte v zimě v závějích.


Láska je, když....

.. mu/jí můžete otevřeně říct, že vám chybí.
.. dokážete být spolu bez mluvení dvě hodiny.
.. vám s ním/ní ubýhá strašně rychle čas.
.. dokážete ocenit jeho/její snahu.
.. dokážete odpustit téměř cokoli.
.. se hádáte a rychle usmiřujete.


Láska je, když....

.. dokážete dělat kompromisy.
.. se dokážete rozdělit o to, co je pro vás "drahé".
.. se obáváte o jeho/její zdraví.
.. si rozumíte i beze slov.


Láska je, když....

.. vám chybí, ale už mu to nemůžete říct.
.. pláčete u vzpomínek....

Nightwish - While your lips are still red

4. září 2009 v 19:47 | Duhová víla.. :P |  Písně
Tahle písnička je pro mě víc než jen písnička.. Není nová, ale to každý ví. Už dva roky zpět jsem ji na podzim poslouchala. Je víc než.. vzpomínková. Připomíná mi jeden den.. kdysi dávno.... a jednoho člověka. Tenhle den, je pro celý svět trochu vyjímečný. 1. leden... ale pro mě, byl víc než vyjímečný. Ten den jsem se taky proháněla s jedním člověkem v závějích.. Tahle písnička mi to vždycky bude připomínat. První den lásky se nikdy nevrátí.. :o) Njn, trochu na mě leze podzim.. Dnes je venku šedivý den, snad bude zas líp. ... :o)



Sweet little words made for silence
Not talk
Young heart for love
Not heartache
Dark hair for catching the wind
Not to veil the sight of a cold world

Kiss while your lips are still red
While he`s still silent
Rest while bosom is still untouched, unveiled
Hold another hand while the hand`s still without a tool
Drown into eyes while they`re still blind
Love while the night still hides the withering dawn

First day of love never comes back
A passionate hour`s never a wasted one
The violin, the poet`s hand,
Every thawing heart plays your theme with care

Kiss while your lips are still red
While he`s still silent
Rest while bosom is still untouched, unveiled
Hold another hand while the hand`s still without a tool
Drown into eyes while they`re still blind
Love while the night still hides the withering dawn





Sladká slůvka směřovaly k tichu
Ne tak mladý, upřímná láska ne zármutek
Tmavé vlasy padají, zachytávající se ve větru
Světlá cesta pohled chladného světa

Líbej,
Dokud jsou rty ještě červené
Dokud je ještě tichý klid
Dokud je květina ještě nedotknuta
Nezahalená dalšími vlasy
Když ruka je ještě bez bez nože
Utopené v očích zatímco jsme ještě slepí
Miluj když noc ještě skrývá svítání
První den lásky se nikdy nevrátí
Slitování, jeho moc nikdy nebude zbytečná
Housle, básnikova ruka
Každé tání srdce hraje svou úlohu s opatrností
Líbej,
Dokud jsou rty ještě červené
Dokud je ještě tichý klid
Dokud je květina ještě nedotknuta
Nezahalená dalšími vlasy
Když ruka je ještě bez bez nože
Utopené v očích zatímco jsme ještě slepí
Miluj když noc ještě skrývá svítání
Líbej,
Dokud jsou rty ještě červené
Dokud je ještě tichý klid
Dokud je květina ještě nedotknuta
Nezahalená dalšími vlasy
Když ruka je ještě bez bez nože
Utopené v očích zatímco jsme ještě slepí
Miluj když noc ještě skrývá svítání

Veronika se rozhodla zemřít

4. září 2009 v 17:33 | Jitinka |  Knihy, filmy, recenze..
Paulo Coelho

Píše se jedenáctý listopad roku 1997 a Veronika se rozhodla zemřít. Spolykala čtyři balení prášků na spaní. Co jí to dalo práce než je sehnala. Půl roku jí to trvalo. A důvod. Snad, že se jí zdá jeden den jako druhý a ona se na to už nemůže dívat. A hlavně vlastně nežije takový život jaký by ve skrytu své duše chtěla. Živit se hudbou na klavír. Všichni jí to rozmlouvali a tak se nakonec stala knihovnicí. Pevná pracovní doba, jistota zaměstnání. No prostě ideál. Ale jak pro koho.

Jenomže přežije a probouzí se v psychiatrické léčebně Villete, kde ji doktor oznámí, že její srdce nevydrží déle než týden. A právě v těchto posledních dnech zažívá největší překvapení, nejkrutější pravdy a nejvroucnější lásku svého života.

Hlavní poselství knihy spočívá v tom, že si čtenář uvědomí, jak moc si je jist svým životem, dny, týdny a roky utíkají a on si možná - pokud vůbec - na stará kolena uvědomí, jak nenávratně je každý okamžik na Zemi vzácný. Hlavní hrdinka knihy prožívá každý svůj den jako poslední, protože jí lékař sdělí, že její srdce bylo nevratně poškozeno a nikdo jí nemůže zaručit, že se zítra probudí.
Veronika se v léčebně zamiluje do schizofrenika Eduarda, který jí dává poznat dosud netušené rozměry lidského bytí, učí ji radovat se z každé maličkosti, rozkvetlé květiny či východu slunce…


................................................
Překonala svoje běžné slabé stránky jenom proto, aby v důležitých a zásadních věcech selhala. Dokázala se tvářit jako nezávislá žena, a přitom zoufale potřebovala něčí společnost. Když někam přišla, obrátily se k ní všechny pohledy, ale obvykle nakonec zůstala večer sama, v klášteře u televizoru, na kterém ani nešlo pořádně naladit programy. Před přáteli ze sebe dělala záviděníhodný vzor - a svoje nejlepší síly spotřebovala na to, aby vypadala jako obraz, který si sama o sobě vytvořila.

Proto už jí nikdy nezbývalo dost enerige, aby byla sama sebou - někým, kdo jako každý jiný na světě potřebuje ke štěstí druhé lidi. Ale s druhými lidmi se dalo tak těžko vyjít! Chovali se nepředvídaně, stavěli kolem sebe obranné zdi a ke všemu přistupovali stějně vlažně jako ona. Jakmile mezi ně přišel někdo s otevřenějším postojem k životu, buď ho okamžitě zvarhli, nebo mu křivdili tím, že ho považovali za méněcenného a "naivního".

Jistě: na hodně lidí mohla zapůsobit svou silou a rozhodností, ale kam s tím došla? K prázdnotě. K naprostému osamění. Do Villete. Do předpokoje smrti.

Znovu si začala vyčítat pokus o sebevraždu, ale opět toto hnutí rázně potlačila. Nyní totiž pocítila něco, co se nikdy cítit neodvážila: nenávist.

Nenávist. Cosi tak hmotného jako zdi, klavíry nebo ošetřovatelky - málem mohla nahmátnout tu ničivou energii prýštící jí z těla. Nepokoušela se ji potlačit a nestarala se, je-li to pocit dobrý, nebo zlý - už měla dost sebeovládání, masek, vhodných postojů, a během dvou nebo tří dnů života se hodlala chovat co možná nejnevhodněji.

Už přece zpohlavkovala staršího muže, propadla hysterii před ošetřovatelem, odmítla být milou a zábavnou společnicí, když chtěla zůstat sama, a teď byla natolik svobodná, aby mohla cítit nenávist - přestože si zároveň zachovala dost rozvahy, aby nezačala všechno kolem sebe rozbíjet a nemusela pak strávit konec života omámená sedativy na nemocničním lůžku.

V téhle chvíli nenáviděla všechno, co mohla. Sebe, svět, židli, která stála před ní, pokažené topení na chodbě, bezúhonné lidi i zločince. Zavřeli ji do blázince, a tak směla cítit vše, co lidské bytosti skrývají samy před sebou - protože nás všechny vede výchova jenom k tomu, abychom milovali, poslouchali, snažili se najít východisko, vyhýbali se sporům. Veronika nenáviděla všecko, ale především nenáviděla svůj dosavadní způsob života - kdy v sobě nikdy neobjevila stovky jiných Veronik, které byly zajímavé, bláznivé, zvědavé, odvážné a ochotné riskovat.......
............................................

Vypíchla jsem části vět z úryvku z této knihy. A proč? Protože se často snažíme být normální a nevybočovat z řady, a to nás možná uvádí k naprostému osamění. Možnáže nejsme dobrými herci a naši masku často ostatní prokouknou. A nebo možná je to touto naší dobou, kdy nestačíme ani sami na sebe, natož na ostatní.. ? Kdoví, možná si za to můžeme sami..

Tento psychologický román nás donutí přemýšlet, né o ostatních, ale o sobě. Můžeme trochu bilancovat. Jsme spokojení, či nikoliv? Jsme šťastní nebo naopak ne-šťastní? Našli jsme svůj smysl života nebo ho pořád hledáme? Máme štěstí? A existuje vůbec štěstí?

A jak to dopadne s Veronikou? Zemře nebo ne? Najde smysl života a pokud ano, stihne svůj "smysl života" prožít? To už si přečtěte sami.. :o)

Doporučení: Od tohoto výborného spisovatele jsem ještě četla výbornou knížku " U řeky Piedra jsem usedla a plakala." Ale nejznámější jeho dílo je "Alchymista". To jsem ještě nečetla, ale mám ji v počítači a je v pořadníku. :o)

Přeji příjemné počteníčko.. ;)