Neříkej, že chceš dát, ale dej! Naděje nikdy neuspokojí.

Samota

4. srpna 2009 v 10:42 | Jitinka |  Moje básně
Plíží se ospalou ulicí,
bez tvaru, podoby a hmoty.
To nicotně nicotné nic -
ubíjí v nás lidi.

Tišše, dlouze, pomalu,
snaží se nás vlastnit.
Obklíčit, uvěznit, udusit.
A hlavně nikam nepatřit -
to je její cíl.

Vzduch víří prázdná nota,
jak pisklavý smích.
Je to ona,
z okovů vyšitá do zlata,
prázdnota...
zdnota...
nota...
a...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama