Překlad od Vladimíra Holana
Sám sklon a ston,
svých viol tón,
podzim roní,
a duši mou,
rve touhou mdlou
monotónní.
Skláním se níž
a blednu když
chvíle zazní.
Vzpomenuv dnů,
propadlých snu,
pláču v bázni.
A odcházím
ve vichru zim,
který svistem
žene mne z chvil,
jako bych byl
suchým listem.