Z knížky "Denik Ostravaka ... farame dal, no ni?"
Napsal Ostravak Ostravski
Naše Ostrava
Jak se sem tam tak zamyslim - co se za posledních paru roku v Ostravě změnilo?
Dalnica furt v nědohlednu, tuž sme tu furt jak na koňcu světa. Uhli už se tu něrube a o metru
v tych chodbach se chvalabohu něuvažuje.
Vitkovice aji Enhačko furt stoja, akurat nevim, komu včil patřa. Misto jakehosyk pořadneho bazena s toboganem a viřyvkami mame dalši Kaufland. Za chvilu nam zruša Kerfur, ale něbujtě se ludě, zrobja z něho Tesko.
Na druhu stranu, musym pochvaliť, že už nesněži a neprši černobile, bo jak sem jako maly harant měl bežovy paryzol (vředy a neštovice za ňho na mamu, bo se mi všecy ve škole chlamali), tak mě mama furt řezala jak vanočni stromek, co pry s tym furt robim, že je to tečkovane jak dalmatyn..
Co ale Ostravu proslavilo vic jak uhli, je Stodolni ulica. Před paru rokami by tam nikdo normalni večer nevlez ani za nic a včil je tam každy večer mladežniku tajak v prvomajovym pruvodě za Mamuly. Semtam už se tam mezy tymi nězletilcami, co tam kuřa a chlašču, přypadam taki přestarly, ale možna je to aji tym, že už je to paru roku, co mě dali nadul z křyža.
Su ludě, kerym se tu žije zle, ale to su tacy, kerym by se žilo zle aji indě. Potem su tacy, keřy musa za robotu indě, ale furt na Ostravu spominaju v dobrym.
Asy ma ta naša Ostrava cosyk do sebe.
11. října 2005