Neříkej, že chceš dát, ale dej! Naděje nikdy neuspokojí.

Starý život

5. února 2016 v 13:55 | Jitinka |  Starý život
Zde je starý život.
 

Jsem špatná matka?

7. října 2014 v 10:05 | Jitinka |  Pod pokličkou
Jsem špatná matka?
Mám rok a půl starého syna. Už od osmi měsíců ho učím na hrnec. Ale nedaří se.. je to čímdál horší. Nechce na něm sedět (asi nejvíc od té doby, co začal chodit a běhat), a když už sedí.. málokdy něco udělá.
Dnes máme jít k paní dr. a máme vzít s sebou moč... Celou noc se mi zdálo o tom, jak na tom blbým hrnci ráno nic neudělá. Myslíte, že udělal??? Ne, a ne a ne.

Hned brzy ráno.. bylo šest, se začal vrtět, ale spinkal dál.. a já špatná matka, jsem skoro číhala, kdy ty jeho kukadla otevře a začne akce. No, nakonec to bylo o hodinu a půl později.
Otevřel kukadla, vyskočila jsem z postele, vytáhla ho z pytlíčku, ve kterém spí.. a už začlo ródeo. Nechtěl z něj, tak začal brečet. Tak ho strkám na zem, vysvlékám a chci ho posadit na hrnec. Nejde to! Řveme a řveme a prostě ho na něj nedostanu. Prosím už všechny svaté, aby se doháje na ten blbý hrnec posadil a vyčural. Akce je zbytečná... jdeme do kuchyně. Tam přistrčím hrnec k hračkám a sláááva, posadím ho. Sedíme, hrajeme si.. hlavou mi neustále běží.. vyčurej se, vyčurej se. Po půl hodině vstává z hrnce, už ho to nebolí.. možná i tlačí. A je tam něco? Vůbec nic!!!!
Jsem nešťastná.. na pokraji zhroucení. Dávám plenu a zoufám si. A v tom milý zlobivec se zastavaví ve svém běhání a csssssssssssss, přímo do plenky. Doháje!!!
Za hodinu opakuji proces.. a máme tu stejný průběh. Jakmile dám plenu, za chvíli je to v plíně.
Jsem opravdu tak špatná matka???

A to není všechno, příště Vám můžu povědět story s hrníčkem na pití.
Všechno marné...
Znovu se ptám.. jsem tak špatná matka, že své dítě nedokážu naučit základní věci?

P.S. Doufám, že mě ta dr. nesepsuje jak malou holku, že nemáme moč. :(

Úžasné!!!

18. listopadu 2013 v 18:29 | Jitinka |  Tancování
Tohle prostě musíte vidět!!!
Víte, já moc často na odkazy typu, tohle prostě musíte vidět!, Šokovali celý svět atd. a vůbec né na talenty... neklikám a nedívám se na nich. Ale náhodou jsem na to klikla a... nádhera.. prostě úžasné. Na tanec jsem za ten čas, co jsem tu nebyla, nezanevřela. Sice na nějaké cvičení už nemám čas, ale tanec prostě zbožňuju a aspoň se na to dívám. :)

 


O5 z5

18. listopadu 2013 v 18:01 | Jitinka
Tak jsem zase zpátky, změněná k nepoznání.. :)
Ale ne, jsem to samozřejmě pořád já.. stejná pisatelka, která si tu vylívá své srdíčko.. někdy bolavé, někdy veselé.. někdy, kdo ví..

Je to cca třičtvrtě roku, co jsem tu nebyla... A že se děly věci. :) Tak například jsem se vdala a podržte se. :D Porodila jsem krásného syna. Jmenuje se Štěpánek a je mu nyní 7 měsíců. Je úžasný, kouzelný, milý, krásný, heboučký a jeho úsměv bych za nic nevyměnila. Miluju ho nadevše.

Jestli jsem šťastná? Někdy ano, někdy ne.. však víte. Život už je takový a Bůh někdy posílá jednu zkoušku za druhou.

A proč jsem se vrátila?
Protože kdo jiný než anonymní blog všechno snese.. :)

Tak zdravím a pozdravuji a další články jistě brzy přijdou.. snad. :P

Citát k popřemýšlení..

17. dubna 2012 v 22:29 | Jitinka |  Citáty
"Nemůžu-li být s NÍM, pak musím být šťastná s Tebou.. "

Broken life

31. března 2012 v 19:45 | Jitinka |  Pod pokličkou
.. co bych chtěla říct..
.. co bych chtěla udělat..
.. co můžu a co smím..
.. co říct..

nic, vlastně nic.

Zkoušky, státnice.. a pak prázdno..

Minulost, budoucnost.. co je horší..

Tak

31. března 2012 v 19:36 | Jitinka |  Moje básně
Chuchvalec stínů,
obrazy splínů.

Nevím kam a jak
tak asi

tak.

Pina - film (dokument) o choreografce

27. ledna 2012 v 20:39 | Jitinka |  Tancování
Po náhlé smrti (2009) choreografky vytvořil režisér Wenders netradiční a těžko zařaditelný film na počest německé choreografky Piny Bausch.
Tento film měl být původně založen na spolupráci této choreografky a režiséra. Bohužel však Pina náhle zemřela, a tak režisér Wenders vytvořil film úplně jinak než bylo zamýšleno, a to na počest její tvorby.

Nic Vám Pina Bausch neříká? Nedivím se. Mně také nic neříkalo, dokud jsem nespatřila tento film. Tato choreografka bohužel u nás není moc známá, a to vlivem komunismu. A po něm.. nějak nebyl kdo by ji pozval k nám do ČR..

Její tvorba však změnila tehdejší tanec. Tanec pod jejím vedením byl zaměřen na tělo, na komunikaci a vztahu mezi ženou a mužem a osamělostí. Tanec už nebyl jen tancem, ale i v určité míře i divadlem..

Pokud máte rádi tanec.. a zejména ten výrazový. Tento film s nádhernou hudbou je stvořen pro Vás.
Malá ochutnávka.






Není čas..

9. října 2011 v 16:34 | Jitinka |  Pod pokličkou
Není čas se blogu věnovat. Už několikrát jsem přemýšlela o zrušení.. ale na jednu stranu je mi líto vymazat kousek svýho života v písmenkách...

Život jde, tak jak má.. štěstí střídá zklamání, zklamání střídá štěstí..

Před pár dny jsme měli s přítelem výročí jednoho roku. Ten den sice nedopadl podle mých představ, ale nic nemůže být jako ve snu.. To by to pak nebyl život.

Letos mě čekají státnice, takže píšu bakalářku, jak se dá.. Práci mám pořád taky stejnou. A baví mě... Jen nevím, co bude za rok.. Všechno totiž bude jinak. Ale nějak se mi o tom teď nechce mluvit, takže možná někdy příště...

Všeho je nějak moc. A moc všecko letí. Škola, práce.. a teď jsem se s vervou pustila do mých stránek o účetnictví, neboť mají dobrý ohlas, a to mě velice motivuje i baví i zaneprázdňuje. Můžete se taky podívat, jestli jste je ještě neviděli...



Tak se mějte pěkně a já se zase někdy ozvu, když budu stíhat. :o)

U řeky Piedra jsem usedla a plakala - Paulo Coelho

12. září 2011 v 18:11 | Jitinka |  Citáty
U řeky Piedra jsem usedla a plakala. Podle pověsti se vše, co do řeky spadne - listy, hmyz, ptačí pera -, promění v kameny, které dláždí její koryto. Kéž bych si mohla vyrvat srdce z hrudi, hodit je do proudu a navždy se zbavit bolesti, stesku a vzpomínek.
U řeky Piedra jsem usedla a plakala. V mrazivém chladu mě na tváři studily slzy, jež splývaly s ledovým proudem do další, a nakonec - dáleko od mých očí a srdce - se všechny tyto vody vlijí do moře. (Paulo Coelho)

Kam dál